dnes je 10.6.2023

Input:

Základ daně - 2. část

14.2.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.0300.1
Základ daně - 2. část

Ing. Martina Matějková

První část článku najdete zde.

Základ daně při dovozu zboží

Základem daně při dovozu zboží je dle § 38 odst. 1 ZDPH součet:

a. základu pro vyměření cla, včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla,

Základ pro vyměření cla je představován celní hodnotou zboží, což je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží. Celní hodnota zboží může být navýšena o přičitatelné položky (náklady na přepravu zboží, pojištění a další související náklady), pokud jsou vykázány odděleně od ceny dováženého zboží a vztahují se k úseku do začátku celního území Evropské unie.

b. vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropské unie, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud již nejsou tyto výdaje zahrnuty do základu daně pro vyměření cla (tj. do celní hodnoty zboží),

Dle ustanovení § 36 odst. 4 zákona o DPH se za vedlejší výdaje považují zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize. Je zřejmé, že při dovozu zboží můžou vzniknout i další vedlejší výdaje (např. služby spojené se skladováním zboží, služby v zajišťování celních formalit, služby spočívající v přeložení zboží z jednoho dopravního prostředku na jiný apod.). Všechny tyto vedlejší výdaje se pak stávají součástí základu daně při dovozu zboží.

Prvním místem určení se rozumí místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu. Pokud není první místo určení uvedeno na přepravním dokladu, považuje se za první místo určení místo prvního přeložení dováženého zboží v dovážejícím členském státě.

První místo určení, které je uvedeno na přepravním dokladu, popř. místo prvního přeložení dováženého zboží (pokud není první místo určení stanoveno), je třeba zkoumat pro účely stanovení základu daně ve smyslu § 38 zákona o DPH až od okamžiku propuštění zboží do příslušného celního režimu, u kterého vzniká povinnost přiznat daň ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, kdy je jisté, že zdanitelné plnění nastane. V praxi často dochází k situacím, kdy první místo určení v dovážejícím státu se liší od místa, kde bylo zboží propuštěno do příslušného celního režimu.

Český plátce dovezl zboží z Číny. Na přepravním dokladu bylo uvedeno, že prvním místem určení je Ostrava. Zboží bylo do České republiky přepravováno letecky. Na letišti v Praze bylo propuštěno do celního režimu volný oběh. Následně bylo zboží přepraveno do Ostravy. Do základu daně ve smyslu § 38 zákona o DPH budou zahrnuty veškeré vedlejší výdaje, které vznikly při dovozu zboží až do prvního místa určení v tuzemsku – tedy do Ostravy.

Vedlejší výdaje vzniklé při dovozu zboží je třeba vždy posuzovat v závislosti na dodacích podmínkách. Výdaje hrazené na základě dodacích podmínek prodávajícím ze třetí země vstupují do základu pro vyměření cla, tedy do celní hodnoty dováženého zboží – viz § 38 odst. 1 bod a) zákona o DPH. Naopak výdaje hrazené dle dodacích podmínek dovozcem (kupujícím) jsou vedlejšími výdaji podle § 38 odst. 1 bodu b) zákona o DPH.

c. příslušné spotřební daně, pakliže se nejedná o dovoz zboží, které je v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.

Tuzemský plátce DPH dovezl zboží z Ameriky. Na dokladu JSD má mj. vyčíslené náklady za dopravu, které vzniky při dovozu zboží na úseku do začátku celního území Evropské unie. V daném případě je třeba vycházet z dodacích podmínek. Pokud jsou výdaje na dopravu zboží dle dodacích podmínek hrazené prodávajícím (osobou povinnou k dani v Americe), výdaje za dopravu vstoupí do základu pro vyměření cla, a tedy do základu daně pro výpočet DPH ve smyslu § 38 odst. 1 písm. a) zákona o DPH. V takovém případě by se tak již opětovně nezahrnuly do základu daně v podobě vedlejšího výdaje ve smyslu § 38 odst. 1 písm. b) zákona o DPH. Pokud by však z dodacích podmínek vyplynulo, že náklady spojené s dovozem zboží na úseku do začátku celního území Evropské unie hradí kupující (tuzemský plátce), výdaje spojené s touto dopravou by byly považovány za vedlejší výdaj vzniklý do prvního místa určení, který se zahrne do základu daně ve smyslu § 38 odst. 1 písm. b) zákona o DPH.

Český plátce dovezl zboží ze třetí země. Zboží bylo dopravcem dovezeno do celního skladu, který se nachází na území České republiky. Na přepravním dokladu byl tento celní sklad deklarován jako první místo určení v České republice pro dovážené zboží. Podle potřeby je z celního skladu dovezené zboží postupně propouštěno do celního režimu volný oběh. Náklady spojené se skladováním dovezeného zboží v celním skladu by již neměly být zahrnuty do základu daně ve smyslu § 38 zákona o DPH, jelikož se jedná o náklady vzniklé věcně i časově až poté, co zboží dorazilo do prvního místa určení.

Český plátce dovezl ze Švýcarska zboží v hodnotě 30 USD. V daném případě nelze uplatnit osvobození při dovozu zboží ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) zákona o DPH, jelikož plátce dováží zboží, jehož úhrnná hodnota přesahuje 22 EUR. Jelikož se však jedná o zboží, jehož hodnota nepřesahuje 150 EUR, bude předmětný dovoz osvobozen od cla. Tuzemský plátce má ve smyslu § 108 odst. 1 písm. f) zákona o DPH povinnost přiznat daň. Základem daně při dovozu zboží je ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákona o DPH, mimo jiné, základ pro vyměření cla. Toto ustanovení je třeba chápat tak, že i když se clo při dovozu nevyměřuje, jelikož se jedná o dovoz do hodnoty 150 EUR, i přesto základ pro vyměření cla existuje. Základem daně při dovozu zboží je celní hodnota dovezeného zboží, resp. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Evropské unie. Do základu daně pak dále dovozce zahrne všechny další vedlejší výdaje vzniklé v souvislosti s dovozem (např. pojistné, náklady na přepravu, služby celního deklaranta apod.), a případně příslušné spotřební daně.

Oprava základu daně

Podle § 42 odst. 1 zákona o DPH má plátce povinnost provést opravu základu daně a výše daně

a) při zrušení nebo vrácení celého nebo části zdanitelného plnění,

b) při snížení, popřípadě při zvýšení základu daně podle §§ 36 a 36a zákona o DPH, ke kterému dojde po dni uskutečnění zdanitelného plnění,

c) při vrácení spotřební daně podle § 40 odst. 2 zákona o DPH,

d) pokud nedojde k převodu vlastnického práva ke zboží na jeho uživatele podle § 13 odst. 3 písm. d) zákona o DPH,

e) při vrácení úplaty, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň a jestliže se zdanitelné plnění neuskutečnilo, nebo

f) pokud byla úplata, ze které vznikla plátci ke dni jejího přijetí povinnost přiznat daň, použita na úhradu jiného plnění.

Prodejce spotřební elektroniky (plátce DPH) na základě reklamace vrátil svému zákazníkovi peníze za reklamované zboží v hodnotě včetně DPH, zákazník zboží prodejci vrátil (lhůta vymezená v § 42 odst. 5 zákona o DPH nebyla překročena). U reklamace zboží, která je vyřízena vrácením úplaty za zdanitelné plnění (zákazník vrací nakoupené zboží zpět prodejci), dochází u plátce ke snížení základu daně a tedy ke snížení daně na výstupu. Plátce opraví základ daně a výši daně ve smyslu § 42 odst. 1 písm. a) zákona o DPH.

V případě opravy základu daně a výše daně vystaví plátce do 15 dnů ode dne zjištění skutečností rozhodných pro provedení takové opravy opravný daňový doklad, pokud měl povinnost vystavit daňový doklad. Pokud plátce neměl povinnost vystavit daňový doklad, provede ve stejné lhůtě opravu v evidenci pro účely DPH.

Oprava základu daně a výše daně je ve smyslu § 42 odst. 3 zákona o DPH samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, v němž plátce:

a) opravou základu daně a výše daně zvyšuje daň na výstupu,

b) opravou základu daně a výše daně snižuje daň na výstupu a osoba povinná k dani, právnická osoba, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, nebo identifikovaná osoba, pro kterou se původní plnění uskutečnilo nebo která poskytla úplatu, z níž vznikla povinnost přiznat daň, obdržela opravný daňový doklad,

c) nebo provedl opravu základu daně a výše daně v evidenci pro účely DPH, pokud plátce neměl povinnost vystavit opravný daňový doklad.

Opravu základu daně a výše daně podle § 42 zákona o DPH plátce (poskytovatel i příjemce plnění) vykazuje v řádném daňovém přiznání. Zároveň tuto opravu uvádí do příslušné části kontrolního hlášení. Stejně jako v daňovém přiznání, i v kontrolním hlášení plátce uvádí rozdíl mezi opraveným a původním základem daně, popř. rozdíl mezi opravenou a původní daní. V případě snížení hodnoty základu daně nebo daně je nutné před uvedenou hodnotu uvést záporné znaménko.

Prodejce zboží (plátce DPH) uznal svému odběrateli (plátci DPH) reklamaci z důvodu vad na nekvalitním materiálu a poskytl mu slevu z prodejní ceny. Prodejce

Nahrávám...
Nahrávám...